Petr Lněnička

Kdo jsem? Ten co nechtěl, ale v roce 1989 propadl divadlu: Nadobro, navěky, natrvalo.

Začal jsem tenkrát v divadle Teta a pak už jen sbíral zkušenosti: herecké, režijní ale nejvíce scénáristické. Učiteli mi byli Jarmilka Černíková, Ota Smrček a jiní. Zkrátka učil jsem se psát, mluvit, prožívat (všimněte si, že ne hrát), tančit (Bože, i zpívat!! ), také něco málo s ohněm - to vše na bezpočtu seminářů a kurzů. Nakonec též pracem řemeslným. Zkrátka vše, co by měl všestranný divadelník umět.

Před mnoha lety jsem založil Divadla Repete a Času. To druhé fungovalo a budovalo si jméno řadu let - až nakonec pohltilo samo sebe…, aby mohlo vzniknout Divadlo Inkognito!

Krom toho už nějaký ten rok učím jiné. Proč ne? Zvláště když některé z mých scénářů získali celorepublikové ocenění - a to rovnou třikrát po sobě: Strašidýlko z Meterwillu, Vosírna, aneb příběh bodavého hmyzu, Tutanchamonův návrat. Ovšem na tu skutečnou scénu scénáristiky mne vyšvihla hra Host paní Lukrécie ( dnes uváděna pod názvem Tajemství paní Lukrécie ). Nemálo ohlasů sklidila i komedie Prstýnek paní Bárnetové.

Zároveň jsem režíroval několik představení pro šermířské skupiny Armageom, Heraldica, Trabanten garde… a v divadle Refektář právě Prstýnek paní Bárnetové.

Co dodat? Snad ještě to, že v ZŠ na Letné vedu divadelní kroužek pro děti… Takže jestli někdo chcete s herectvím začít opravdu včas, máte jedinečnou možnost!